Dnes bych se s vámi chtěla podělit o zážitky, které jsem nasbírala během mého au pair pobytu v Tarragoně (Španělsko). Pro ty z vás, kteří neví, Tarragona je městečko, které je přibližně hodinku cesty vlakem na jih od Barcelony. Po mé předchozí zkušenosti z Irska byl pro mě tento pobyt úplně jiný.

Ze všeho nejdříve musím zmínit to, že jsem před odjezdem hodně bojovala se svou španělštinou. Studovala jsem ji sice 8 let na gymplu, ale stejně jsem neuměla říct prakticky nic. Teda, ne prakticky, já neuměla vážně nic kromě základních frází (nebo spíš slov) jako Hola, Mañana a Buenas Noches. Možná ještě pár dalších, ale tak nebo tak, domluvit jsem se prostě neuměla. Protože když už jsem ze sebe něco dostala, absolutně jsem nerozuměla, co mi ti Španělé odpovídají a celkově mi jejich španělština zněla jako podivný souhrn zvuků mimozemské civilizace.

Dodnes nechápu, jak jsem nakonec přemluvila k tomu, abych odjela. Na stranu druhou je to ale jedno z těch nejlepších rozhodnutí, které jsem udělala, jelikož jsem španělštinu chtěla studovat dál na vysoké. Jazyk jsem se nakonec nějak naučila, ale bylo to docela náročné a musela jsem překonávat hodně bariér. Byla jsem také hodně příjemně překvapená, že i když jsem byla v Katalánsku, lidé tam na mě mluvili kastilskou španělštinou.

Náš komunitní bazén, jen pár metrů od domu.

Jednou z věcí, které se mi ale moc nelíbily bylo to, že jsem bydlela na okraji Tarragony a bylo tam docela špatné spojení s městem. Taky v okolí nebyly žádné au pair ani jazykovky, takže míst, kde bych se mohla seznámit bylo žalostně málo. Mé pracovní dny byly rozděleny tak, že jsem měla každý den 3 hodiny volna, a jelikož bych to do města nestihla, prozkoumávala jsem nejbližší okolí pěšky. Díky tomu jsem objevila opravdu zajímavá místa! Také jsem si užívala našeho komunitního bazénku, protože někdy bylo prostě šílené vedro na to dělat cokoli jiného než se smáčet ve vodě.

Jedno z mých oblíbených míst k odpočinku.

Další z věcí, které také musím zmínit jsou časy, kdy se jí obědy a večeře. Pamatuji si, že většinu času jsem měla hlad, protože doma jsem odjakživa zvyklá na oběd okolo 12 a večeři okolo 6 večer. Ve Španělsku je normální jíst oběd až okolo 2 (nejdříve) a večeři okolo 9, s čímž jsem měla velké problémy a mé tělo si prostě nechtělo na takový režim zvyknout. Na stranu druhou jídlo samo o sobě bylo fantastické. Dodneška si pamatuji všechny ty dobroty, co nám hostitelská maminka vařila a na naše rodinné nedělní obědy, kam mě brali s sebou. Tam jsem poprvé ochutnala arroz negro, fideuá, a všemožné mořské plody. A taky jsem se naučila jíst bagety ke všemu. Protože každé jídlo má nějakou šťávu, která se dá kouskem bagetky hezky nabrat (a když už přece jen nemá šťávu, olivový olej to jistí). Začínám mít hlad jenom na to pomyslím. Možná to je ten pravý důvod, proč jsem tam měla pořád hlad!

Výhled na okolí.

I když jsme měli nedaleko bazén, který byl na horké letní dny (takže všechny dny mého pobytu) ideální, chtěla jsem být u moře. Pobřeží bylo jen asi 15 minut pěšky, ale někdy mi cesta dala opravdu zabrat (z kopce do kopce ve 40°C+, no neberte to). Stálo mi to ale za to, protože jsem si našla krásnou zátoku, kam chodila jenom hrstka místních, kde se dalo procházet po skále, pod kterou byla malá pláž. Ten pohled mě prostě nikdy nepřestane fascinovat! Hned vedle zátoky pak byla větší pláž, ale na té už se mi tolik nelíbilo (byla to oblázkovo-písečná pláž, ne moc čistá a bývala docela přeplněná). 

Mé místo na čtení a pozorování moře, hned vedle malé pláže.